Značení cest v národních parcích

Značení turistických stezek ve finských národních parcích vám podobně jako český systém může přinést důležité informace o cestě, která je před vámi. Samozřejmě, čím dál od obydlených oblastí a turistických center se vydáte, tím méně na toto značení budete narážet. Navíc, ne všechny oficiální stezky jsou tímto značením označeny, ale pokud na něj narazíte, hodí se o něm vědět více.

Klasifikace stezek je založena na náročnosti cesty podle rychlosti pěšího chodce v daném terénu po nezamrzlé zemi a nezatíženého velkým batohem. Narazíte tak na tři typy - lehké, středně těžké a těžké trasy. Toto hodnocení je krom stoupání a terénu odvislé právě i od kvality (množství) značení. Finské značení je tak užitečné především pro plánování, kolik vám výprava po značených trasách zabere času.

Park Kurjenrahka a rozcestník

Lehké stezky jsou značeny modrým kolečkem a vedou málo kopcovatým terénem. Zem by měla být pevná, popřípadě v mokřinách pokrytá chodníky z prken. Lehké stezky jsou velmi jasně značeny a pěší se v nich podle klasifikace pohybuje rychlostí asi 12-15 minut na kilometr.

Střední stezky jsou značeny červeným čtvercem a vedou již trochu kopcovitým terénem. Podložka už v tomto případě může být trochu náročnější. Stezky by ale stále měly být jasně značeny a pěší by se po nich měl pohybovat zhruba 16-20 minut na kilometr.

Náročné stezky jsou značeny černým trojúhelníkem a vedou přes prudký či jinak obtížně průchodný terén. Už také mohou vyžadovat brodění. Značení je v tomto případě spíše vzácné nebo dokonce žádné, ačkoli terénem by stále měla vést viditelná cesta. Nicméně tato klasifikace pro jistotu vyžaduje dobré navigační schopnosti. Rychlost na této stezce může být vyšší než 21 minut na kilometr.

Vzhledem k tomu, že je Finsko velmi emancipované i v otázce přístupu k tělesně postiženým, najdete na řadě míst i stezky pro vozíčkáře. Na jednoduchých stezkách je pohyb vozíčkáře nepříliš náročný, na těch náročnějších (značených symbolem vozíčku na nakloněné rovině) už je potřeba asistent nebo motorizovaný vozíček. Obě varianty by však měly být naprosto bezpečné a poskytují tak prohled do finské přírody i těm, kteří se jí nemohou pohybovat po vlastních nohou.

Finský systém značení sice zdaleka nepokrývá hustou sítí celou zemi, ale kde na něj narazíte, můžete jej mnohdy ve svém putování využít. Jen si vždy nezapomeňte zvolit tu správnou obtížnost cesty, a pokud se vydáváte na delší cestu, tak i přibalit mapu.