Předválečné Finsko

Nově ustanovený finský stát nejprve směřoval ke konstituční monarchii, v jejímž čele měl stát jako král německý princ. Pro Němce výrazně nepříznivý konec první světové války v listopadu 1918 však plány na vznik Finského království zarazil a dal vzniknout republice, které se nakonec přes zájmy mnoha radikálních skupin podařilo udržet demokracii a vládu práva a nezvrhnout se v nějakou formu diktatury, jak se v té době v mnoha zemích stávalo.

Vláda si brzy získala oblibu pozemkovými reformami v dvacátých letech, které rozdělily půdu velkostatkářů mezi méně bohaté farmáře. Na mezinárodní úrovni muselo Finsko vyřešit status souostroví Åland, které se svým švédským obyvatelstvem žádalo o připojení ke Švédsku. Finská vláda, neschopná se s místními politiky dohodnout, podstoupila záležitost Společnosti národů, která ponechala ostrovy Finsku, ale zároveň mu nařídila dát jim značnou samostatnost.

Správní budova staré továrny v Tampere

Stejně jako ve velké části rozvinutého světa, i ve Finsku byla zavedena prohibice. Není bez zajímavosti, že přes velké problémy s pitím alkoholu se na přelomu 19. a 20. století podařilo celospolečenskému hnutí za abstinenci snížit konzumaci alkoholu na takovou úroveň, že byla nejnižší v Evropě. I za carské vlády byly veškeré návrhy na prohibici odmítány.

Až samostatnost umožnila v roce 1919 prohibici přijmout, což však vedlo jen k nárůstu kriminality a tajné konzumace, a tak se veřejné mínění brzy obrátilo proti zákonu a v roce 1932 jej v plebiscitu drtivou převahou 70% odmítlo.

Finsko však neřešilo jen vnitřní problémy, ale i stupňující se problémy na hranicích se Sovětským svazem, které uklidnila až dohoda z Tartu v roce 1920, která Finsku výměnou za zřeknutí se nároku na Východní Karélii darovala oblast Petsamo (v nynějším Rusku). Situace se začala znovu vyhrocovat až v třicátých letech v souvislosti s blížící se druhou světovou válkou.

Tags: